Šťastný kosočtverec

Opravdová láska, to možná zní současnému člověku podivně, alespoň autor naší knihy je však přesvědčen, že právě po ní každý touží a každý ji hledá, ačkoliv nemusí mít vždy tu nejobvyklejší podobu. V hexalogii Šťastný kosočtverec, složené z částí, nazvaných Vzdušné zámky?, Láska ..., Kouzelné ostrovy, Apotheosa, Dojít a Nebe se potkáme s jejím hledáním i nalézáním, a jelikož, jak praví lidové moudro, nic v životě není zadarmo, nemůže se čtenář divit dojmu, že sedí nad dobrodružným románem, případně detektivkou a chvíli dokonce nad romantickou novelou, svým způsobem prorockou knihou i epickou poezií. Těžko říci, zda jde o román, či popis cesty do velmi hmatatelné skutečnosti, na niž již mnozí z nás téměř zapomněli.

Kniha obsahuje šest částí duchovního vzestupu člověka. Možno číst odděleně podle stupně vaší dosavadní energie. Obsahuje i poezii. Psána Bohem.

Vydání podpořilo Ministerstvo kultury ČR.

Ukázka

A BOUŘNÝ PAK NASTAL ČAS.

Kolují v svižném letu nad propastmi oceánu

divoké síly, které v divém, bezuzdném reji

pohrávají si s vlnami oceánů.

V krouživém tanci vichru se snoubí krása s

hrůzou, nespoutaná přirozenost s řádem

neznámého.

Tak jako v srdci věčné ženy, kde snoubí se tichá

něha, láska s hlubinami nepochopitelné síly.

A král, velký, silný, již však v letech, bělovousý

muž, hodil po mně velký nůž, ten břink a pak se

vedle rozbila drahocenná číš a sál se řevem krále

otřásl... Ven, ven, všichni ven, a mečem svým na

mne ukázal. Jen ty, blázne, tady zůstaneš a

pravdu měl ten velký pán, vždyť já jím jsem,

vždyť toť moje poslání tančit po loukách

rozkvetlých slov, tam já mezi vílami a múzami

nejraději dlím. Objímám se s hrůzou a láskou tam

a poslouchám rozmanité příběhy. Ty věru

mnohdy rozverný úsměv na tvářích vykouzlí,

však mnohdy z nich mám srdce jak z kamene,

než odezní.

Tak vyslechl jsem příběh toho krále a teď ho

zazpívám.

Tak dostal jsem se až sem.

Jaký to rozpor mezi vnitřkem a vnějškem.

Tak nedávno mi řekla jedna žena.

Co, cože mi to řekla ta krásná žena?

Že již nyní máme ráj na zemi.

Jak divoké zvíře v kleci chodím dokola

na vrcholu té mořem obklopené hory.

Zvlněné povětrné tváře mnoha žen.

Kol vrcholku té hory se honily v divém reji.

Tvář bledé vrásčité stařeny s nalíčenými líčky.

Rudé rty na odulých tvářích divných žen.

Zlatá maska Isis, té zlomyslné bohyně.

A mnoho jiných z mých snů a mé minulosti.

Ze rtů zmaten sebou samým jsem němě odečítal

otázky Láska, milování, ráj – co ty o tom víš?

Však chceš-li, všecko, všecičko zvíš.

Věz, že těm mocným silám zásvětním jen

opravdový muž se může postavit.

A tak jsme stáli proti sobě a dívali se do očí.